Články
Databáze
Mapa
Fórum
PDA
Ukradené...

Výkupy a vyvlastnění pozemků pro lehké opevnění

[ Hlavní stránka > Lehké opevnění > Ostatní informace ]

 

Kapitola vybraná z diplomové práce Ing. Pavly Rohlíčkové (FSV ČVUT 2004). Autoři tohoto webu děkují autorce textu za možnost zveřejnění!

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 prudce vzrostlo nebezpečí německého útoku na Československo. Armáda stála před rozhodnutím, kterým směrem se bude ubírat obrana našeho státu. Možnosti zastavení německého útoku byly dvě. První možností bylo vybudování opevnění hranic tak, jak tomu již bylo ve Francii či Belgii a vedení obrany proti útoku na místě. Druhou variantou bylo motorizovat armádu, vybudovat letectvo a vést aktivní obranu. Nakonec se velení armády v roce 1934 rozhodlo pro výstavbu železobetonových objektů stálého opevnění.

Pro vybudování těchto objektů bylo potřeba získat strategicky vhodné pozemky, které byly převážně v soukromém vlastnictví. Tyto pozemky byly získávány dvojí cestou. Tam kde byla možná dohoda s vlastníky, došlo k výkupům pozemků. Jestliže tato možnost nebyla, byly pozemky vyvlastněny.

Právním předpisem, na jehož podkladě mohlo být vyvlastnění k účelům obrany státu provedeno, byl zákon [1]. Návrh na vyvlastnění mohl podle tohoto zákona podat stát nebo jiná osoba, která připravovala či prováděla vlastní stavbu objektu. Potvrzení o tom, že šlo o vyvlastnění k účelům obrany státu, vydávalo ministerstvo národní obrany. Potvrzení se přikládalo k návrhu na vyvlastnění. Toto vyvlastnění bylo prováděno za náhradu, která byla stanovena ve výši obecné ceny pozemku. Jednalo se o peněžní náhradu v hotovosti nebo mohla být přiznána i náhrada v podobě jiné přiměřené nemovitosti. Vyvlastňovací řízení prováděl na základě podaného návrhu okresní úřad. Podle § 3 odst. 2 tohoto zákona ([1]) mělo být zahájení vyvlastňovacího řízení poznamenáno na žádost okresního úřadu ve veřejných knihách ihned po doručení návrhu na vyvlastnění. Tato poznámka měla být účinná proti každému, kdo by získal k dotčené nemovitosti knihovní zápis. Okresní úřad ihned po došlém návrhu na vyvlastnění uvědomil vlastníka nemovitosti a vyzval jej, aby se do 8 dní vyjádřil, zda je ochoten k dobrovolné dohodě a za jakých podmínek. Jestliže vlastník nemovitosti projevil ve stanovené lhůtě ochotu jednat, určil okresní úřad lhůtu ke sjednání dohody. V případě, že vlastník nebyl ochoten dohody, nechal okresní úřad zahájit vyvlastňovací řízení s tím, že proti tomuto řízení mohly být podány námitky. Soukromá práva uplatňovaná v námitkách nebyla při vyvlastnění překážkou. Po vyřešení všech došlých námitek vydal okresní úřad vyvlastňovací výměr spolu s rozhodnutím o náhradě za vyvlastnění. Náhrada za vyvlastnění byla vyplácena do šesti týdnů od jejího pravomocného určení. Na podkladě tohoto zákona nebylo potřeba žádat o zvláštní povolení na změnu vyvlastněných lesních pozemků na jinou půdu, jestliže tato změna druhu pozemku byla nutná pro potřebu obrany státu.

Jestliže byli vlastnící pozemků ochotni dobrovolně postoupit části svých pozemků do vlastnictví vojenské správy za účelem obrany státu, byly sjednány výkupy těchto pozemků. Před zahájením jednání byly části pozemků, o které měla vojenská správa zájem, vykolíkovány v terénu. Výkupy pozemků prováděla vojenská správa na základě jednání s dotčenými vlastníky z celé obce. Náhrada za výkup pozemků byla stanovena v zápisu z jednání za výměru 1 m2 pro každou parcelu samostatně a zahrnovala cenu postoupených částí pozemků, úplné odškodnění za znehodnocení zbylých částí pozemků i za zničenou kulturu na postoupených částech pozemků. Výsledná kupní cena postoupených částí pozemků měla být stanovena teprve po dokončení prací a po přesném zaměření, které mělo být prováděno za účelem zaknihování takto získaných pozemků. Vojenská správa si vyhrazovala právo přezkoušení přiměřenosti náhrady požadované vlastníky pozemků za 1 m2 u příslušného okresního úřadu. Poté bylo vlastníkům oznámeno, zda se požadovaná náhrada přijímá anebo zda bude zahájeno vyvlastňovací řízení v případě, že by vlastníci nepřistoupili na výši náhrady uznanou vojenskou správou za přiměřenou. Již na základě zápisu z tohoto jednání mohla vojenská správa na těchto pozemcích provádět potřebné úpravy, práce a stavby, které uznala za vhodné. Dále bylo s vlastníky dojednáno, že postoupené části pozemků nebudou při odevzdání zatíženy žádnými břemeny a že povolují vojenské správě neodvolatelně nerušený přístup k postoupeným částem pozemků po polních cestách, pěšinách a mezích. Na podkladě zápisu z jednání byly dodatečně sepsány kupní smlouvy.

Veškeré protokoly, právní jednání, listiny a úřední úkony potřebné při vyvlastění či výkupech pro obranu státu byly osvobozeny od kolků a poplatků, od dávek za úřední úkony ve věcech správních a od obecní dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti. Případné náklady vzniklé při výkupech pozemků hradila ze svých nákladů vojenská správa.

V zájmu obrany státu byl nařízen zákaz uveřejňování zpráv o výkupech a vyvlastnění, o poloze a velikosti dotčených pozemků. Vlastníci pozemků, se kterými bylo zahájeno jednání o výkupech, byli upozorněni na tajnost jednání a byla jim uložena povinnost udržovat v tajnosti opatření učiněná podle jednání s vojenskou správou.


Prameny a literatura:

  1. Zákon č. 63/1935 Sb., o vyvlastnění k účelům obrany státu, ve znění novely č. 94/1950 Sb.
  2. Zákon č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.
  3. Dekret presidenta republiky č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci.
  4. [4] Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.
  5. Vládní nařízení č. 155/1936 Sb., o pohraničním pásmu a obvodu opevněných a jiných pro obranu státu důležitých míst, I. prováděcí nařízení k zákonu o obraně státu.
  6. Vládní nařízení č. 198/1936 Sb., o právech k nemovitostem v pohraničním pásmu, pak v obvodu opevněných a jiných pro obranu státu důležitých míst, VI. prováděcí nařízení k zákonu o obraně státu.
  7. [7] Zákon č. 131/1936 Sb., o obraně státu, § 34 Opatření v pohraničním pásmu.
  8. ARON, L., BÍLEK, J., BROŽ, J. et al. Československé opevnění 1935–1938. 2. vydání, ve FORTprintu 1. vydání. Náchod: FORTprint, 1998. 194 stran. ISBN 80–86011–05–4.
  9. BAUDYŠ, P. Majetkoprávní uspořádání objektů stálého opevnění z doby před rokem 1939. ČÚZK – odbor legislativy a metodiky katastru nemovitostí, 2002, 2 strany, č. j. 778/2002–23..
  10. Vyjádření ŘOP č. j. 45006/taj. hl. št. ŘOP – 1937: Dodavek k vyjádření ve složce k č. j. 17014/taj. ŘOP – 1936.
  11. Zápis z jednání ze dne 15. dubna 1937, které se konalo mezi zástupci vojenské správy a vlastníky pozemků v obci Slavonice, politický okres Dačice, stran postoupení části pozemků do vlastnictví vojenské správy.
  12. Přípis Velitelství III. Sboru (stavební ředitelství) ze dne 1.4.1938 č. j. 137.003/dův. stav. 1938, který byl doručen Okresnímu úřadu v Dačicích, ohledně uveřejňování zpráv o výkupu nebo vyvlastnění nemovitostí pro stavby důležité pro obranu státu.

Autor: Jan Lakosil

Optimalizováno pro Firefox 1.0 a Internet Explorer 6.0
www.ropiky.net © 1999-2014 - admin@ropiky.net