[ Úvod | Články | Databáze | Diskuse | Mapa.opevneni.cz | Ukradené ropíky]
Uživatel: Anonymní [ Přihlásit ]

Popis úseku H2 Špindlerův Mlýn


Slezské sedlo severně Špindlerova mlýna rozděluje Krkonoše na jejich západní a východní část. V těchto místech klesá v jediném místě hlavní hraniční hřeben pod 1200 metrů nad mořem. Z toho důvodu zde také na počátku 20. století započala při trase starší obchodní cesty, výstavba silnice, která měla spojit Slezskou a Českou stranu hor. Pro zajímavost je možno uvést, že práce prováděli zejména horkokrevní italští dělníci, vyvolávající poměrně časté nepokoje s místním německým obyvatelstvem. Pokračování na severní straně hor - takzvaná Slezská cesta, zůstalo však nedokončeno a stávající cesta byla dopravními prostředky poměrně málo prostupná, o čemž se přesvědčily například jednotky Rudé armády, postupující tudy na jaře pětačtyřicátého roku.

K obraně tohoto úseku Labského údolí a přilehlých svahů Kozích hřbetů a Medvědína byly určeny pevnůstky stavebního podúseku H2 Špindlerův Mlýn. Výstavba byla zadána poměrně pozdě - až dne 20. července 1938 firmě RTDr. Šťastný z Jičína. V rámci úseku H2 mělo vzniknout celkem 55 objektů, ze kterých se však podařilo dokončit betonáž pouze u čtyř, uzavírajících soutok Labe a jeho levostranného přítoku Bílého Labe v prostoru Dívčích lávek a dvanácti dalších řopíků rozpracovat.

Obranu Špindlerova Mlýna zajišťovali příslušníci 2. hraničářského praporu. Původním působištěm tohoto praporu byl Trutnov, kde však byl vystřídán nově vzniklým III. praporem 17. pevnostního hraničářského pluku. A tak byla jednotka převelena na nové působiště, do nových kasáren v Bedřichově (součást Špindlerova Mlýna, přímo při areálu vojenské ozdravovny) kde byla ubytována druhá a čtvrtá rota společně s velitelstvím a pomocnými jednotkami.

Patrně nejnavštěvovanějším objektem úseku je "déčko" stojící při patě svahu nedaleko restaurace Myslivna, což je zapříčiněno v těsné blízkosti procházející frekventované turistické cestě z Labského dolu. Snad proto byl vstup do této pevnůstky a sousedního řopíku č. 68/A-140 Z v sedmdesátých zabetonován. Velice zajímavá je však střílna této pevnůstky a ostatních tohoto úseku, na které si lze dobře prohlédnout německou úpravu z konce II. světové války, kdy bylo zdejší opevnění částečně reaktivováno. Pro použití standardních německých kulometů byl otvor střílny zvětšen vyříznutím střední části. Takto jsou upraveny zejména lehké objekty vz. 37 východnějších úseků (Trutnovsko atd...) - v oblasti Krkonoš se jedná o jednu z nečetných vyjímek.

Zajímavé jsou však i další postavené pevnůstky, sousední lomené áčko č. 67 jehož vstupní chodbička je lomena doleva a má vykloněnou a dole velkou střílnu. Naprosto unikátní je však výše umístěná dvojice déček - původně vytýčená rovněž jeden objekt typu A. Zatímco spodní (66b/D1) se ještě podařilo vybetonovat, horní (č. 66a/D2) již postaven nebyl, zato se z něj však do dnešních dnů dochovala mohutná převýšená základová deska, jejíž horní hrana sahá takřka dva metry nad střechu nižšího objektu a to při bezprostřední blízkosti těchto dvou staveb!

Zdroje a literatura:

  1. ARON L. a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938, Náchod 1990.
  2. LÁŠEK Radan: Opevnění z let 1936-1938 v Krkonoších, CodyPrint, Praha 2001.



Vloženo: 2.2.2004
Autor: Tomáš Kamenský
ropiky.net ©1999-2018