[ Úvod | Články | Databáze | Diskuse | Mapa.opevneni.cz | Ukradené ropíky]
Uživatel: Anonymní [ Přihlásit ]

Výstavba v oblasti působnosti I. sboru


Budování lehkého opevnění zajišťovala v roce 1936 jednotlivá zemská vojenská velitelství (výstavbu v následujících letech již probíhala pod řízením nově vzniklých armádních sborů, na které přešla pravomoc zrušených ZVV). Po vytýčení trasy a stanoviště jednotlivých pevnůstek, byla linie rozdělena na jednotlivé stavební podúseky, a ty pak formou soutěže, zadávány k realizaci civilním firmám, jejichž nabídka byla ve výběrovém řízení vyhodnocena jako nejvýhodnější. Pouze v Orlických horách na samém počátku výstavby došlo k budování vlastními silami hraničářského praporu 3. Jako kontrolní orgán orgán vznikly takzvané vojenské stavební dozory, do jejichž čela jmenován důstojník (velitel stavebního dozoru - VSD).

Stavební firmy, vyzvané k soutěži, musely splnit přísná kritéria státní spolehlivosti. Rovněž zaměstnanci museli být z řad loajálních občanů.

V oblasti ZVV Praha bylo plánováno vystavět celkem 619 pevnůstek, z toho 148 typu A, 298 typu B a 173 typu C. Ke konci roku 1936 však byla na mnoha místech výstavba objektů vz. 36 přerušena ve prospěch perspektivnějšího typu vz. 37. Pouze na jižním Slovensku bylo v jejich budování sporadicky pokračováno i v roce následujícím.

Počty skutečně postavených kulometných hnízd se pohybuje od 834 do 864.

 

Budování lehkého opevnění na území bráněném I. armádním sborem, probíhalo v roce 1936 v několika oblastech.

Na sever a západ od Prahy vznikl zárodek takzvané pražské čáry. Toto opevnění se táhlo od Labe v katastru obce Vepřek, přes města Velvary a Slaný, obloukem severně a západně od Kladna a končilo vetknuté do lesů Křivoklátské pahorkatiny u obce Běleč. Poslední osamocená pevnůstka stávala na břehu Berounky v obci Nižbor. Bylo zde postaveno ve dvou stavebních podúsecích IX.a, IX.b Kladno celkem 77 objektů.

První postavení na severozápadní hranici tvořila linie na Bílině a Ohři. V úsecích V.a, V.b Chomutov, VI. Most a XI. Trmice (již v oblasti II. sboru) vznikly necelé dvě stovky kulometných pevnůstek. Později bylo toto postavení jen nepatrně posíleno a hlavní obrana se posunula poněkud do vnitrozemí - na řeku Ohři.

S objekty tohoto typu byla svázána i první etapa budování takzvané plzeňské čáry. Ta přehrazovala možný nepřátelský útok od západu a jihozápadu. Objekty začínaly na jihu u Klatov a pokračovaly obloukem k severu přes města Staňkov, Kladruby, Stříbro a dále podél toku Mže a Úterského potoka až k zalesněným prostorám Manětínské vrchoviny. Celklem 128 pevnůstek bylo rozděleno do čtyř stavebních podúseků s označením VII.a, VII.b Stříbro jih a sever, VIII.a, VIII.b Staňkov jih a Staňkov sever.

Posledním místem výstavby byl pás jižní hranice proti Rakousku, zejména oblast Českých Budějovic, Třeboně a Jindřichova Hradce. Ve čtyřech stavebních podúsecích zde bylo od července 1936 vybetonováno 96 objektů. Na východě navazovaly pak úseky jihomoravské, budované v rámci působnosti ZVV Brno.

Ve vojenském prostoru Jince i Milovice vzniklo po dvou párech pevnůstek (vždy dvě cvičné a dvě zkušební).

Nutno dodat, že výstavba zdaleka nedosahovala ideální kvality. Mnoho prováděcích firem nemělo zatím valné zkušenosti s používáním železobetonu, a na druhé straně ani vojenská správa nevypracovala podrobnější směrnice - používány byly normy civilní.

Pevnost betonu tak byla většinou pod stanovenou hodnotou 200 kg/m2. Teprve po zákroku vojenských orgánů, došlo k částečnému zlepšení. V několika (v minulosti velice zveličovaných) případech, muselo dojít i k odstranění nekvalitně vybudované pevnůstky a vystavění nové.


Vloženo: 27.4.2004
Autor: Tomáš Kamenský
ropiky.net ©1999-2018