[ Úvod | Články | Databáze | Diskuse | Mapa.opevneni.cz | Ukradené ropíky]
Uživatel: Anonymní [ Přihlásit ]

Drážky pro chlazení hlavní


Otázka chlazení kulometných hlavní při déle trvajících palbách byla řešena Ředitelstvím opevňovacích prací na přelomu roků 1937 a 1938. Zatímco u dosluhujících kulometů vz. 7/24 a vz. 24 (modifikovaného Rakousko-Uherského typu Schwarzlose) byla hlaveň umístěna trvale ve vodní lázni doplňované gumovou hadicí z nádrže zavěšené pod stropem lehkých objektů, u novějšího lehkého kulometu vz. 26 a těžkého vz. 37 bylo chlazení pouze vzdušné. Vzhledem k tomu, že však k příslušenství každé této zbraně lafetované v lehkém objektu patřila i náhradní hlaveň, nabízelo se jednoduché řešení - zahřátou hlaveň prostě vyměnit. Hlaveň LK vz. 26 bylo možno vyměnit přímo v lafetě, u těžkého kulometu vz. 37 však toto možné nebylo. Zbraň bylo nutno vyjmout z lafety a upnout do sklopného plechového stolku umístěného nad chladící jímkou. Zahřátá hlaveň byla pak vyměněna pomocí azbestových rukavic. Toto řešení však není příliš vhodné pro boj, z těžkého kulometu bylo nutno předem sejmout uchycovací čep pro lafetu a taktéž manipulace s těžkým kulometem v malém prostoru řopíku není příliš snadná.

Podle první směrnice ŘOP ze dne 3. ledna 1938 se takto vyjmutá horká hlaveň měla chladit ve stávajících nádržkách pro kulomet vz. 24 a to tak, že se hlaveň střídavě namáčela oběma konci. Jednalo se však o řešení příliš provizorní a velice nepraktické, takže již o necelý měsíc později - 5. února, bylo toto rozhodnutí zrušeno a v praxi začaly být prováděny v podlahách nově budovaných objektů vz. 37 speciální drážky pro chlazení hlavní.

Ke každé hlavní střílně patřil vždy jeden žlábek umístěný při stěně pod sklápěcím stolkem pro výměnu hlavní (viz příloha A). Jeho dno bylo vyspádováno a největší hloubka měla činit 16 cm. Ocelová armatura základové desky objektu se v tomto místě buďto vystříhla, nebo ohnula tak, aby byla zachována dostatečná krycí vrstva. Dno a stěny byly vymazány cementovou pálenou omítkou s vodonepropustnou přísadou. K zakrytí žlábku sloužilo víko z 3" silného prkna, zapadajícího do vybrání v okrajích jímky a opatřené sklopným uchem pro snadné odkrytí.

Ve výbavě objektů bylo samozřejmě pamatováno na pohotovostní zásobu vody. V objektech z roku 1937, kde chyběly jímky, chladily se hlavně v obyčejném pozinkovaném vědru, které bylo ve výstroji každého objektu.

Zdroje a literatura:

  1. Ráboň, Svoboda a kol.: Československá zeď, 1993.
  2. Příloha č. 34 k čj. 17 700 Taj. hl. št. ŘOP 1936.



Vloženo: 4.5.2004
Autor: Jan Lakosil
ropiky.net ©1999-2018