[ Úvod | Články | Databáze | Diskuse | Mapa.opevneni.cz | Ukradené ropíky]
Uživatel: Anonymní [ Přihlásit ]

Baroko na Liběchovce


Kdo zná Liběchovskou příčku alespoň z literatury, určitě ví, že toto opevnění na konci září 1938 zůstalo nedokončené amezijednotlivými stavebními úseky zely neopevněné mezery v několikakilometrových délkách. Taková situace nastala i mezi pravým křídlem úseku Q2 Jestřebí a levým úseku R1 Mimoň. Je paradoxní, že právě v této mezeře se nachází rozsáhlé opevnění, které je ovšem poněkud staršího data ale přesto si myslím že jezajímavé.

Prosím každého kdo slovo opevnění spojuje jenom s velkým či menším kusem betonu a koncem třicátých let aby mi prominul menší exkurs do fortifikační "doby cihelné" a let panování Císaře pána. Historie stálých barokních pevností Chebem a Prahou počínaje, přes Terezín a Josefov až po Olomouc je myslím dostatečně známá a zmapovaná, ale překvapivě velice málo informací je o dalších opevněních budovaných v průběhu 18. století, zekterých se později nevyvinuly skutečné barokní bastionové pevnosti. A právě prostor mezi Jestřebím a Mimoní (a celé severovýchodní Čechy vůbec) jenatakové fortifikační památky velice bohatý.

Vezmete li do ruky novější turistickou mapu okolí Jestřebí či Mimoně, určitě si povšimněte několika bodů, označených jako "šance". K jejich průzkumu (dá li se to tak nazvat) jsem se dostal víceméně náhodou. Jak známo osmadvacátého října se nepracuje a takpojímám úmysl, projít další část bývalého vojenského prostoru Ralsko. Bohužel jsem si vybral cestu vlakem, což hodlalo učinit i dalších několik set turistů a především houbařů, načež se ze zhruba dvouhodinové cesty rázem stal silný masochistický zážitek. Navíc ve stanici Bezděz, kde jsem původněmínil vystoupit se mi nepodařilo proniknou hradbou těl a houbařských košů pod hrozbou píchnutí houbařským nožíkem či šlápnutí mohutnou houbařskou obuvíjsem byl vystoupen až ve stanici Jestřebí. No a jelikož nejkratší cesta do prostoru vedla přes oblast kde byly na mapě tyto "šance" zakresleny, rozhodl jsem se nenechat je stranou.

Modrá turistická značka mě zavedla do oblasti Provodínských kamenů, kam dorážím jen mírně otřesen po zásahu elektrickýmproudem, neboť nějaký místní schizofrenik zavedl do železné závory na okraji louky proud. Čekal jsem pouze nějaké nejasné zbytky valů, ale skutečnostměvelicepřekvapila: od Provodína se táhne velice dobře dochovaný val "klikatého" průběhu umožňující flankování, před kterým se dochovalpoměrně rozměrnýpříkop. Val na svém pravém (to jest severovýchodním) křídle navázal na kamenitý hřeben Dlouhého vrchu. Jedná se o úzký a strmý čedičový hřbet vypínající se několik desítek metrů nad okolní krajinu. I samotný zhruba kilometr dlouhý hřbet byl však k mému úžasu upraven do podoby úzké cesty s předprsní,kryjící případné střelce na jeho vrcholu, pracně vylámané v čediči. Na pravém křídle, kde se hřeben pomalu snižuje se tato nízká předprseňopět mění ve výrazný val s příkopem. Právě zde jsou nejlépe dochované jednotlivé flankovací prvky, navíc s dobře patrnými podstavci pro děla včetně ramp k jejich vytažení na vrchol valu. Na několika místech se dochovaly i příčné traverzy, oddělující nějaký důležitější prvek obranné linie od okolních a podobnédetaily.

Celková délka dochované linie dosahuje skoro tři kilometry. Levé křídlo se opírá o bažiny u Jestřebí, zatímco pravé o lesy a rokle Polomených hor. Bohužel mi není jasné zda linie "šancí" pokračovala ještě dál k severu. Na loukách byly veškeré pozůstatky zřejmě zahlazeny a o kus dál začínánepřístupná obora vojenských lesů - jeden z pohrobků bývalého vojenského prostoru který za peníze z naších daní slouží k zábavě vrchnosti.Grrr!

Další dochované opevnění z téže doby se nachází až na opačném konci této obory - v Hradčanských stěnách. V nevelkém sedle obklopeném pískovcovými skalami a roklemi se dochovala unikátní uzávěra složená ze tří samostatných "pevností" a mezilehlého valu. Omlouvám se všem znalcůmpříslušné terminologie za poněkud neumělé vyjadřování, ale snad bude charakter prvků pochopitelný z jejich popisu:

Opevnění přehrazuje jeden z málamožných prostupů skrze Polomené hory, které jsou jinak ohraničeny obtížně prostupnými meandry Ploučnice na severu a bažinami okolo Máchova jezera najihu. Střed několik stovek metrů dlouhé linie tvoří jednoduchý val bez jakýchkoliv flankovacích prvků. Jeho aktivní obranu umožňovaly zmíněné"pevnůstky" na jehokřídlech, umístěné na vyvýšených pískovcových plošinách.

Severní pevnůstka má tvar mnohoúhelníkového valu orientovanéhoprotaženou špicí proti drobnému hřebínku směřujícímu kolmo na linii valů. Do její jižní strany byl navíc pojmut drobný pískovcový útvar. Na opačnéstraně valu - přibližně ve středu dispozice, je "pevnůstka" skládající se ze dvou vzájemně výškově převýšených prvků typu redan (tento prvek by mohlbýt snad takzvaný biret) s příkopem pracně vysekaným ve skále. Zejména z valů spodního mohl být z převýšení důkladně kontrolován přístup ke spojovacímuvalu. Nejjižnější "pevnůstka" je vzdálena dalších přibližně sto až stopadesát metrů a je ze všech tří nejvýše. Tentokrát má tvar jednoduchého redanu(půdorys rovnoramenného trojúhelníka, jehož dvě odvěsny přilehlé vrcholu otočenému směrem k nepříteli jsou opatřeny valy) a z vrcholu valů mohla býtbráněna nejen mezera k sousednímu obrannému postavení, ale i přilehlá rokle.

Část příkopů byla vytesána přímo do pískovcového podloží díky čemužsevšechny zemní objekty dochovaly ve velice dobrém stavu i do takových podrobností jakými jsou vyvýšená stanoviště pro děla ve špicích lunet a přístupové rampy.

Vznik těchto "šancí" není kupodivu připisován Švédům, jak je v našich zemích zvykem (mimochodem stejně tak jsou všechny neidentifikovatelnébunkry připisovány Němcům). Zdá se, že jde opozůstatky opevnění z dob válek o dědictví Rakouské, především do let 1745 nebo 1757 kdy do ČechvtrhlaPruská vojska. V obou případech postupovaly nepřátelské sbory předebším proti proudu Labe a opevnění v oblasti Jestřebí - Mimoň mohly být vybudovány pro zamezení případného průniku ve směru ČeskáLípa - Mnichovo Hradiště. Uvítám však jakékoliv zpřesňující informace.

Popsané lokality,spolu sněkolika dalšími navazujícími fortifikacemi (napříkladzápadně Mimoně, severozápadně Českého Dubu a jinde), zůstávají dodnes stranouzájmufortifikačních badatelů, kteří se pro jmenované období spokojují pouze s popisem několika později vybudovaných regulérních pevností jakými jeTerezín či Josefov a podobné lokality zcela zanedbávají. Přesto se jedná se o velice zajímavý příklad polního, respektive polopernamentního, barokního fortifikačního stavitelství, na kterém je zajímavý především fakt, že se jedná o zárodek pozdějších liniových opevnění. Místo obklopení nějakého bráněného prvku - města či tábora, byly jednotlivé prvky obrany totiž roztaženy napříč bráněným prostorem, přičemž jejich křídla byla opřena o špatně průchodný terén - v tomto případě skladní rokle či močály.




Vloženo: 1.11.2004
Autor: Tomáš Kamenský
ropiky.net ©1999-2018