[ Úvod | Články | Databáze | Diskuse | Mapa.opevneni.cz | Ukradené ropíky]
Uživatel: Anonymní [ Přihlásit ]

Pár postřehů z cvičného LO vz. 37 ve Vyškově


Jak již informoval Martin Urbánek, proběhla nedávno akce zaměřená na vyklizení a zdokumentování cvičného objektu LO vz. 37 nalézajícího se v prostoru VVP Dědice u Vyškova. Samotný objekt je sice značně poničen, ale přesto bylo možno poměrně přesně zjistit jeho původní tvar a i poměrně dost informací o jeho vybavení.

Stavebně se jedná o atypicky zeslabený objekt LO vz. 37 typ B1-80. Zeslabení spočívá jednak ve velmi nízkém stupni vyztužení betonových konstrukcí, ale i ve zmenšení tloušťky některých částí stěn a stropu (20 cm). Stěny byly vybetonovány v plné síle 60 cm pouze v místě střílen, zbytek byl 30 cm. Interiér objektu však plně odpovídá běžně budovaným řopíkům.

Poškození objektu tipuji na období 2. světové války, v troskách však byly nalezeny i nábojnice střeliva Mauser z poválečného období, z nichž velká většina však měla stopu po úderníku pušky. Nálože byly odpáleny v prostoru střílen, v případě čelní střílny byly přiloženy pravděpodobně i z vnitřní strany, neboť výbuchem byla zcela rozmetána (na malé kousky) osazená lafeta vz. 37 a i střílna samotná. Boční střílna byla zřejmě odpálena zvenku, což potvrzuje i zničení horní části ochranného ucha. Výbuchem byla zničena střílna (roztržena na několik větších kusů) a těžce poškozena lafeta uchycená lafeta vz. 37. Další nálož byla odpálena v prostoru vchodové chodbičky. Následkem odstřelů došlo k výraznému poškození některých stěn, slabě vyztužený beton nebyl schopen přenést pnutí vzniklá odstřely a mnohde došlo k jeho rozpadu na různě velké kusy. Z nalezených pozůstatků lze potvrdit, že v objektu byla odpálena dělostřelecké munice ráže cca. 150 mm.

Jelikož je řopík vybaven pouze jedním periskopem u čelní stěny, lze výstavbu objektu odhadovat na první polovinu roku 1937, příp. léto téhož roku. Naskýtá se i možnost, že byl osazen pouze jeden periskop z úsporných důvodů. V nadstropní části je periskop opatřen obetonováním do výšky normálního stropu.

Podle dochovaného pozůstatku třmenu závěsu mříže R-239 lze odhadovat, že byl objekt vybaven běžnou mříží. Zajímavé však je, že jsme nenašli žádné pozůstatky po byvší přítomnosti pancéřových dveří či jejich zárubní. Vstupní chodbička však nebyla ještě zcela vyklizena a spolu se značným poškozením vchodových partií objektu je možné, že jsme se v našem závěru zmýlili. Absence pancéřových dveří totiž znemožňuje funkci ventilátoru tak, že v objektu není vytvořen přetlak a nedochází k vytlačování splodin střelby.

Podle dochovaných otvorů v konzolách však jasně vyplývá, že ventilátor byl v objektu osazen. Při vyklízení vnitřku nebyla však nalezena žádná vysloveně průkazná součástka větráku, během odstřelu pravděpodobně nebyl již osazen nebo nebyl výbuchem poškozen a později došlo k jeho demontáži. Konzole ventilátoru profilu U jsou atypicky osazeny stojinou v horizontální poloze, tedy o 90 st. otočené proti předepsané poloze. V terénu je však možno najít takovéto řešení i u jiných objektů. Každá konzola má pouze jeden otvor pro šroub na uchycení ventilátoru. Lapače splodin se taktéž nedochovaly, ani jejich sebemenší pozůstatky. V pravé střelecké místnosti jsou pouze prázdné kapsy pro uchycení kotevních šroubů, u čelní střílny jsme našli otvor, ve kterém mohl být zabetonován šroub. S jistotou to však tvrdit nelze, z čehož i plyne, že není vůbec jasné, zda vůbec někdy osazeny byly.Výdechy ventilace byly typu S, typické pro rok výstavby 1937.

Vchodová střílna se nedochovala, avšak podle nalezeného šroubu lze potvrdit použití vchodové střílny se šroubovým uzávěrem, tedy vchodová střílna vyvinutá ZB a osazovaná pouze u některých objektů z roku 1937 v prostoru III. sboru. Granátový skluz nebyl osazen vůbec. Drážky pro chlazení hlavní nebyly taktéž provedeny, pouze v rohu pod čelní střílnou byla zřízena jímka na vodu.

Interiér byl kompletně vyčistěn, na podlaze byla vrstva betonového štěrku a kusů betonu nejrůznější velikosti smíchané se splavenou hlínou. Již při prvním průzkumu v roce 2005 jsme si na podlaze všimli kusů železných součástí, z nichž nejčastěji se vyskytovaly úlomky hlavních střílen. Z betonové sutě čněl i malý uzávěr střílny a identifikovali jsme i fragment lafety vz. 37. Tyto skutečnosti mně přesvědčily o tom, že je třeba vyčistit interiér, zda se nenajdou nějaké další věci.

Jak se nyní ukázalo, úvaha to byla správná. S čištěním jsme začali v místnosti s čelní střílnou a postupovali jsme postupně do vedlejší kasematy. Po důkladném prohledání byla suť vyhazována ven poničeným vchodem. Nejzajímavější nálezy jsme objevili hned při prvních kopnutích – pod čelní střílnou ležely dva nástavce pro uchycení TK vz. 24 Schwarzlose do brněnské lafety. Pro méně informované kolegy dodávám, že tato v roce 1938 běžná součást sériově vyráběných lafet vz. 37 byla byla v roce 1949 shledána jako nepotřebná a všechny nástavce dochovaných lafet putovaly do šrotu. Zatím mi není známo, že by tento díl vlastnil nějaký sběratel či muzeum, takže se jedná možná zatím o jediné dva dochované kusy v republice. Nástavce byly kompletní včetně západky, jeden dokonce i se šrouby pro uchycení odpadního nástavce. Abych se přiznal, splnil se mi jeden z mých bunkrologických snů –držel jsem v ruce originál, který jsem doposud mohl prohlížet jen na dobových fotografiích!

Povzbuzeni tímto nálezem jsme pokračovali ve vyklízení a další nálezy na sebe nedaly dlouho čekat. V suti jsme postupně našli: 2 úchyty TK 37, svěráček pro uchycení LK (ležel v jímce), 4 šrouby odměrové nebo náměrové aretace, odměrný segment se zarážkami, držák panoramatického ukazatele vč. kotevního šroubu, panoramatickou mapu, horní rameno vč. čepu, torza spodního ramene, hřídel náměrového řididla, rozbité hliníkové kolečko náměrového řididla, malý uzávěr střílny (výrobce Moravské ocelárny Olomouc), aretační šroub uzávěru vchodové střílny typu 3, nesčetné kusy rozbité střílny a dále různé mně neznámé součásti (úhelníky s vruty, pásové železo apod). Tyto neznámé díly budou dále podrobeny zkoumání, aby byl zjištěn jejich účel využití v objektu. V případě některých neidentifikovatelných dílů již koketuji s myšlenkou improvizované zábrany proti vyletujícícm nábojnicím kulometu Schwarzlose. Kupodivu jsme však nenašli žádný díl periskopu, větráku či dveří.

Pokud se zaměříme na nalezené díly lafety DZ-19, musím vyvrátit některé názory, podle kterých se mohlo jednat o prototypovou lafetu. Nenašel jsem jediný díl, který by neodpovídal sériově vyráběným lafetám (a naopak by odpovídal prototypové lafetě, kterou znám z výkresové dokumentace) a navíc na nalezeném horním ramenu jsem našel běžnou přejímací značku s výrobním číslem 63. Výrobní číslo druhé lafety, která byla v objektu prokazatelně osazena, zatím neznám.

Je třeba uvést, že všechny součásti ležely volně v suti téměř 70 let, což se podepsalo na jejich stavu. Mnohé šrouby již třeba nemají závity, hloubková koroze znetvořila povrch a i tvar prakticky všech součástek. Relativně dobře dopadly ocelolitinové odlitky nástavce TK vz. 24. I tak se jedná o unikátní nálezy, pokud si uvědomíme, že tyto díly lafet byly používané pro výcvik jednotek obsazující LO a jako jedny z mála lafet DZ-19 si zastřílely.

Část nálezů byla odvezena k důkladné rekonstrukci a opravě, zbývající díly byly v objektu ponechány jako exponáty pro návštěvníky. Nálezy jsou soustředěny v kasematě s čelní střílnou a kromě zmíněných dílů lafety je k vidění i mnoho fragmentů rámů střílen a další díly objevené při vyklízení. Jelikož objekt stojí ve vojenském prostoru VVP Dědice, pro prohlídku je třeba žádat povolení ke vstupu u správy VVP. V případě zájmu o prohlídku objektu se obraťte na kolegu kpt. Martina Urbánka, coby znalce zdejšího opevnění.




Vloženo: 25.10.2006
Autor: Jan Lakosil
ropiky.net ©1999-2018