[ Úvod | Články | Databáze | Diskuse | Mapa.opevneni.cz | Ukradené ropíky]
Uživatel: Anonymní [ Přihlásit ]

Nizozemské lehké objekty typu S


Nizozemská opevnění nejsou u nás příliš známá. Důvodem může být poměrně krátká doba, kterou Wehrmacht potřebovala k obsazení země a tím související evidentní neúspěšnost koncepce opevnění. Další problémem je jazyková bariéra. Z těchto důvodů jsem se rozhodl napsat následující popis. Při jeho psaní jsem vycházel z minima informací v češtině, osobního průzkumu několika objektů a vlastních těžkopádných překladů z holandštiny. Výsledek proto nelze posuzovat jako dílo souborné, ale jako jednoduchý úvod do problematiky nizozemských lehkých objektů.

Nejrozšířenějším prvkem nizozemského opevnění byly objekty zvané S-kazemat. Označení „S“ znamená Stekelvarken-dikobraz. Tvořily základ snad všech obranných pásem. V tzv. O-lijn a Q-lijn na severovýchodní hranici bránily přístupy do severní části území před Groningenem, Assenem a Hoodgeveenem, Ijssellinie od Zwolle přes Deventer, Zutphen, Arnhem u Nijmegenu navazovala na Masslinii pokračující přes Venlo k Maastrichtu přehrazovala přístupy do centra země od východní hranicie. Druhé pásmo tvořila Grebbelinie od Hilversumu přes Amersfoort, Veenendaal k Rýnu a zde navazovala linie Peel-Raam táhnoucí se přes Grave, Mill, Elsendorp Neerkant k Wertu. Můžeme se s nimi setkat i na přístupech k námořním základnám (např. Hoek van Holland) nebo jako součást uzávěrových uzlů tvořených kasematy RK (Riveerkazematten, což je něco na způsob našich těžkých objektů). Jako příklad lze uvést Fort Westervoort v oblasti Arnhemu. Nejednalo se o jediný typ LO, v liniích se vyskytovaly i typy B pro boční palbu (obdoba našeho typu D) nebo objekty G s pancéřovou kopulí.

Během zájezdu do Holandska jsem měl možnost navštívit několik objektů S(3a) v oblasti Millu, další v prostoru muzea Overloon a typ S(7a) v prostoru Hoek van Holland. Mimo posledně jmenovaného jsem bohužel neměl možnost k prohlídce interiéru.

Značení objektů mělo určitý systém. Ze srovnáním několika málo podkladů, které jsem měl k dispozici, vyplývá že první písmeno „S“ znamená „Stekelvarken“. Označení může být ale také „SZW“- „Stekelvarken zware“, což značí objekt pro těžký kulomet (zware-těžký) Číslo v závorce určuje počet střílen, který mohl být 2, 3, 4, 5 nebo 7 . Další písmena u čísla pravděpodobně označují konfiguraci vchodu. Vyskytuje se obvykla „a“, ale nalezl jsem i „k“. U objektů pro těžké kulomety další údaj v závorce udává typ palby: (fr)-frontale (čelní) nebo (fl)-flankerende (boční). Údaj (fl) je definován pro palbu jednou čelní střílnou a dvěma boční střílnami. Stavebně se objekty pro těžké a lehké kulomety lišily .

Objekt se dvěma střílnami S(2a) pro lehké kulomety se zřejmě podobal našemu LO vz. 36 typ B.

Typ S(3) je jednopatrový objekt lichoběžníkového půdorysu pro čelní palbu lehkými nebo těžkými kulomety. Silně připomíná náš LO vz.36C. Čelní stěna je silná 80cm a odpovídá odolnosti W12-15, tzn. proti granátům ráže 120mm a ojediněle 150mm . Na hraně stropnice nebo i na stěnách byly zabetonovány ohnuté kusy armatury pro uchycení maskování. Vstup je tvořen zapuštěnou ocelovou deskou asi 130x130cm s čtvercovým otvorem asi o rozměrech asi 60x60cm který uzavírala 2cm silná pancéřová dvířka . Vstup zjednodušovalo vodorovné madlo nad vchodem, pomocí kterého bylo možno se do objekt „vhoupnout“. Podle některých pramenů byla tato madla po stranách, ale na prozkoumaných objektech jsem je nenalezl. Vstup se nalézá zhruba 1m nad podlahou objektu a proto jsou uvnitř pod ním 3 stupačky. Techniku dostávání se do objektu ale asi musely posádky nacvičit, protože jinak mohly končit s naraženým křížem. V týlové stěně jsou v polovině vzdálenosti mezi vchodem a rohem dvě vodorovně osazené roury o průměru asi 100mm. Vodorovná část prochází do stropu a pak se lomí o 90° dolů . Možná sloužily k ventilaci. Pravděpodobně ale nebyly u všech objektů.

Objekt pro lehké kulomety označovaný jako S(3a) má úhel odměru střílny 70° a celkový obstřel 190° . Pancéřová deska se střílnovým otvorem je silná 2cm a osazena je od líce stěny zhruba v 1/3 tloušťky stěny. Část nekrytá betonem je ohraničena rámečkem. Tvar ozubů v betonu byl zřejmě různý-ozub tvarovaný v betonu, ozub vyztužený kolejnicí nebo jen zkosení. Uvnitř se za deskou prostor rozšiřuje-spodní a boční plochy jsou zešikmeny. Ve středu rámečku je pro hlaveň zbraně obdélníkový otvor s rádiusy v rozích. Otvor je zvenku chráněn 2cm silnou sklopnou krycí deskou s mírně vejčitým otvorem uzavíratelným otočnou clonkou, kterou bylo možno uvnitř zajistit proti otočení zvenku. Uvnitř je dole pod střílnovým otvorem vodorovně přivařená trojúhelníková deska s otvorem pro nasazení lafety zbraně. Způsob lafetace jsem neviděl, ale zřejmě se jednalo o podobný systém jako náš improvizovaný čep. Hlaveň zbraně prochází otvorem v pancéřové desce a mohla tedy být osazena až po odklopení krycí desky. Osádku zřejmě tvořili 3 vojáci s 1 jedním kulometem. Těchto objektů bylo postaveno 763 .

Objekt pro těžké kulomety SZW (fr) měl poněkud jiný půdorys. Odměr střílny byl jen 40° a celkový obstřel 100° . Určen byl použití těžkých kulometů Schwarzlose M08 ráže 7,9mm. Pancéřová deska byla osazena zhruba v polovině tloušťky stěny. Směrem ven byl v betonu tvarován obdélníkový otvor s mírně zešikmenou spodní plochou bez ozubů. Uvnitř se prostor pro zbraň do boků a dole kónicky rozšiřoval. Ve spodní části byly na desce nějaké úchyty pro lafetu zbraně . Těchto objektů bylo postaveno 48 .

Pro palbu čelní a boční těžkými kulomety byly budovány objekty SZW (fl). Odměr střílny byl jen 25°. Existoval ve 24 exemplářích

Typ S(4) byl postaven dle dostupných pramenů jen ve 2 kusech. Podle všeho se jedná o objekt obdélníkového půdorysu se 2 střílnami v delší čelní stěně a po 1 střílně ve stěnách bočních. Určen byl pro palbu lehkým kulometem .

Typy S(5a) a S(7a) jsou půdorysně shodné a liší se jen počtem střílen . Sedmistřílňový objekt pokrýval palbou terén v úhlu 310°. V zalomené týlové stěně jsou dva vstupy. Provedení vstupů a střílen odpovídá typu S(3a). Vnitřní prostor je rozdělen 3 polostěnami, takže výsledek působí dojmem labyrintu. Přes značný počet střílen uvádí Holland Denkscrift osádku pouze 3 mužů s jedním lehkým kulometem . Postaveno bylo v obou variantách 73 objektů .

Nizozemské opevnění asi nelze považovat za vrcholné fortifikační dílo. Přesto má svoje místo v dějinách opevňování a je určitě škoda že, u nás čeká ještě na své objevení. Snad tento příspěvek podnítí další badatele a dočkáme se kvalitnějšího a detailnějšího zpracování.

Zdroje a literatura:

  1. Prameny :
  2. Ing. Miloš Habrnál-Nizozemská vnitrozemská opevnění, Fortsborník 4/5, 1998
  3. H.R.Visser a J.S.van Wieringen-Kazematten in het Interbellun, 2002
  4. http://www.grebbelinie.nl/vestingwerkGrebKazemat.htm
  5. http://www.forten-brabant.nl/index.html?stellingen/stelling_7/welkom_stelling_7.htm
  6. http://www.grebbelinie.nl/vestingwerkBetuweKazemat.htm
  7. Vlastní průzkum 7/2007



Vloženo: 11.8.2007
Autor: Libor Martinů
ropiky.net ©1999-2018