[ Úvod | Články | Databáze | Diskuse | Mapa.opevneni.cz | Ukradené ropíky]
Uživatel: Anonymní [ Přihlásit ]

Paneláky u Nýrska vydaly zapomenuté tajemství lafetací UL-1


Když jsme před více než pěti lety započali s průzkumem objektů polní obrany, jedna z našich prvních výprav vedla do oblasti Nýrska na Šumavě, kde se měly nacházet palebné objekty tzv. panelové konstrukce, z kterých se nakonec později vyklubal celkem „obyčejný“ palebný objekt 05, nebo-li KŽ-2, lidově nazývaný UPO. O nepodařeném průzkumu u Zadních Chalup se můžete dočíst v článku publikovaném před čtyřmi roky.

Nicméně jsme myšlenku dohledání co největšího počtu objektů v této lokalitě nezavrhli a letos (po 4 letech) jsme s Kameňákem nezávisle na sobě vyrazili do stejné lokality znovu. Vybaveni přístroji GPS, vojenskými speciálkami, zkalibrovanými dobovými leteckými snímky, detektorem, repelentem, polní lopatkou, tatrankami a především zkušenostmi z předchozích průzkumů jsme dosáhli podstatně lepších výsledků než při první akci. Tomáš nalezl téměř všechny kulometné objekty a pozorovatelny přímo na Zadních Chalupách a já o několik km vzdálenou osamocenou uzávěru + nějaké další objekty u Zadních Chalup. I tak zde stále chybí dohledat několik úkrytů, bzuků, poků apod.

Právě ona zmíněná osamocená uzávěra tvořená objekty KŽ-1 a KŽ-2 mne zaujala svoji nezvyklou zachovalostí. Obě pevnůstky zarostly v lese a dávno ztratily svůj strategický význam a proto je PS zřejmě přestala udržovat a ponechala svému osudu, čímž vypadly z evidence a zůstalo v nich zachované veškeré vybavení, i když zrezlé nebo shnilé. Právě díky dochovaným lafetám bylo možné potvrdit domněnku, že objekty KŽ-2 měly lafety UL-1 v úpravě bez mapy pro zajištěnou střelbu a také jsem si zde poprvé všimnul mně dosud neznámých čepů lafety UL-1, které mne inspirovaly k další průzkumně – technické akci.

Odhalení tajemné lafety UL-1

Bylo chladné zatažené ráno 13. září, když jsme se vydali ze Zelené Lhoty s tátou a kolegou Martinem Ničem na několikakilometrovou túru k dříve zmíněné uzávěře z konce 50. let. Ačkoliv jsem se na stejné místo vrátil po několika měsících, měl jsem potíže najít tu správnou cestu, neboť tato oblast je doslova zapomenutý kout republiky a vymoženosti jako je cesta nebo lávka přes potok zde byly spatřeny naposledy v 60. letech minulého století. Cesta je lemována pozůstatky železné opony, kterými byly polozarostlé průseky, izolátory, kola ostnatého drátu či sloupy signalizačního vedení. U Zadních Chalup je dokonce dochovaná klasická železná špačkárna. S menším blouděním jsme nakonec dorazili k dříve nalezené uzávěře a dali jsme se do odpokávání panelu PAO, kterým byl zakryt vchod do POKu. Uvnitř se dochovalo kompletní netknuté vybavení včetně lafety dosud zabalené igelitem. Po zdokumentování současného stavu jsme přikročili k slavnostnímu odhalení lafetace UL-1, která tak byla po půl století zbavena igelitu, přičemž jsme zjistili, že je lafeta již totálně zarezlá a umožňuje již jen změnu odměru. Nás však zajímal čep lafety, který vykazoval odlišnosti oproti čepům používaným v SLO a proto jsme se rozhodli jej z dokumentačních důvodů vymontovat. Donesené nářadí se ukázalo jako celkem neúčinné pro demontáž horního čepu (špatná přístupnost) a proto jsme zaimprovizovali a k vytlučení použili krumpáč nalezený uvnitř objektu. To se však neobešlo bez zranění na straně demontujících osob, nakonec vše dobře dopadlo a čep přešel ze správy PS do správy Martina. V rámci vybavení opevnění se jedná o drobnost, ale netušil jsem, že u tak profláklé věci, jakou je lafeta UL-1 se dá objevit něco nového. Tento čep je již z továrny vybaven tlakovou maznicí a mazací drážkou spirálově obtočenou kolem obvodu čepu – viz fotografie. Je jasné, že takto konstruovaný čep byl výrazně kvalitnější i než čepy předválečných lafet. Další čepy ze sousedního objektu UPO se již nepodařilo demontovat kvůli naprosté zarezlosti, tak jsme si udělali alespoň fotky dosud jediného mně známého vybaveného objektu KŽ-2.

Odtud jsme se přesunuli přes profleknutou obec Fleky, po jejímž západním okraji vede poválečná PT překážka a celé okolí je celkem slušně prošpikované nejrůznějšími fortifikačními objekty k bývalému hraničnímu přechodu Sv. Kateřina, konkrétně do prostoru kóty Kameňák. Upozorňuji, že podobnost jména této kamenité kóty se jménem administrátora těchto stránek je zcela náhodná. Ačkoliv zde bylo postaveno velké množství poválečných objektů, podařilo se nám objevit pouze jeden POK, sice zakrytý, ale bohužel prázdný.

Protože bylo pěkné počasí, rozhodl jsem se, že vyrazíme k další osamocené uzávěře, kterou se nepodařilo dříve najít. Ta by se měla nalézat mezi Zadními Chalupami a Sv. Kateřinou a objekty zde vybudované postřelovaly silnici v Německu. Proto jsme přejeli autem do Bavorska a odtud jsme jeli po výše zmíněné silnici až do míst, kde jsme se přiblížili podle GPS nejblíže předpokládané poloze hledaných objektů. Toto místo jsme našli u jedné samoty stojící na samé hranici, kde jsme zastavili a šel jsem se optat místních, zda můžeme u jejich domu zaparkovat auto. Když jsem paní domu německy vysvětloval, že má nad domem utajené české bunkry, které míří na jejich hospodářství, nevěřícně jen kroutila hlavou. Přeskočili jsme tedy hraniční potůček a začali stoupat do prudké stráně. Nakonec jsme však místo palebného objektu nalezli pozorovatelnu PS s pozůstatky napojení na telefonní vedení. Opodál se podařilo najít alespoň protipěchotní překážku z prasečích ocásků dochovanou v délce asi 60 m. Mnoho ocásků bylo již vytrhnutých ze země nebo ohnutých, přesto nám tento nález udělal velkou radost. Martin si vzal alespoň jeden jednooký předválečný ocásek. Zatím co my jsme stále ještě pátrali po nenalezitelném POKu, tak Martin se zastavil u jednoho kamenného tarasu, který po chvilce začal přerovnávat. Po hlášce „Hele, tady se válí německý sumky.“ jsme na nic nečekali. Posléze jsme v kamenném tarasu našli kromě volně pohozených německých sumek i spoustu válečných nábojů s čs. nabíjecími pásky. Inu je to oblast zcela opuštěná a o nálezy tu není nouze.

Při zpáteční cestě jsme se pokusili najít druhý palebný objekt typu POK, ale opět se nezadařilo, bohužel. Vrátili jsme se tedy k autu, kde nás odchytl manžel paní, s kterou jsem se bavil dříve. Velmi se vyptával, co jsme tam hledali, jak to vypadá a dokonce nás upozornil na tu pozorovatelnu, co jsme také objevili. Problematika hledání poválečných objektů Günthera zaujala natolik, že nás začal přemlouvat, abychom u nich přespali a druhý den šli hledat společně ty nenalezené objekty. To jsme museli odmítnout a asi po hodinovém povídání jsme vyrazili přes Klatovy a Plzeň zpět do Prahy.

Je jisté, že se do této lokality ještě vrátíme a pokusíme se dohledat stále chybějící objekty a možná se podaří konečně i zjistit, kolik západoněmeckých soudruhů se vejde do socialistického palebného objektu KŽ-1 :-).




Vloženo: 22.10.2008
Autor: Jan Lakosil
ropiky.net ©1999-2018