[ Úvod | Články | Databáze | Diskuse | Mapa.opevneni.cz | Ukradené ropíky]
Uživatel: Anonymní [ Přihlásit ]

Se VII. sborem do šumavských Sudet


V říjnu minulého roku byl za velkého ohlasu médií vydán reprint německé knihy „Mit dem VII. Korps ins Sudetenland“, která je mezi příznivci opevnění známa především díky publikaci Opevnění z let 1936-38 na Šumavě, v které se poprvé objevily známé záběry řady řopíků na Soumarském Mostě, záběry bunkrů v Lenoře apod. pocházející právě z této německé publikace. Kromě nám známých záběrů opevnění však kniha obsahuje i stovky dalších snímků, převážně pak momentek německých vojáků z doby obsazování Šumavy. Vydání knihy nazvané v českém vydání „Se VII. sborem do šumavských Sudet“ bylo velmi dobře načasováno na 70. výročí událostí spojených s odstoupením čs. příhraničních území Německu a navíc díky nezvykle velké reklamní kampani se o tomto zajímavém vydavatelském počinu dozvěděla i široká veřejnost.

Články a reportáže o knize, které se objevily na českých zpravodajských serverech, ve mne nezřídka vzbuzovaly lehký úsměv (zvláště pak fráze „mluví se o ní šeptem a skoro nikdo ji neviděl“) a jako majitele originálu této publikace mne zajímalo, jakým způsobem se vydavatel „popral“ s českým reprintem, který měl dokonce držet původní grafickou podobu včetně křídového papíru a hnědé obálky, připomínající barvu nacistických košil.

Než se však pustím do hodnocení knihy, vraťme se na chvíli o 70 let zpátky, do října 1938. Jak jsem již psal v úvodu knihy Ukradené pevnosti, v Německu bylo velmi rozšířené fotografování a fotografickými přístroji byly i ve velmi značné míře vybaveni němečtí vojáci účastnící se nejen mírového obsazování příhraničních území Československa, ale i pozdějších válečných tažení. Fotografické nadšení zřejmě začalo opadat až během ústupu z Ruska, i když mohlo spíše i souviset s nedostatkem fotografického materiálu. Co je však pro nás podstatné, u jednotlivých útvarů obsazujících Sudety vznikly stovky dokumentačních fotografií, z kterých se rozhodlo Generalkommando VII připravit obrazové publikace jako vzpomínku na „Einmarsch ins Sudetenland“. Desítky fotografií z obsazování Šumavy německou armádou se objevily nejprve v německé vzpomínkové publikaci „Kameraden im VII. Korps!“, kterou připravilo Generalkommando VII a zřejmě již na konci října 1938 vydalo nakladatelství Knorr & Hirth v Mnichově. Kniha zachycuje průřez událostmi roku 1938, tak jak jej viděli příslušníci VII. A.K.: tedy především zimní cvičení, obsazení Rakouska a nakonec Sudet. Z dobové upoutávky, kterou jsem našel založenou v této knize se pak můžeme dočíst, že na konec listopadu je plánováno vydání knihy Mit dem VII. Korps ins Sudetenland. Tehdy skutečně vyšlo první vydání, v měkké červené obálce a bylo určeno především vojákům účastnících se obsazování. Pro ně byly na konec doplněny prázdné stránky pro nalepení vlastních fotografií či poznamenání jmen svých velitelů či kamarádů. Objednat si ji mohli aktivní i bývalí příslušníci WH (včetně soukromých civilních osob) na adrese Schönfeldstrasse 7, Mnichov. Kniha se setkala zřejmě s velkým úspěchem a v následujícím roce bylo připraveno druhé vydání, tentokráte určené i pro širokou veřejnost. Odstraněny byly totiž zadní prázdné stránky a kniha byla opatřena lepší vazbou a do hněda barvenými pevnými deskami krytými navíc barevně pojednaným přebalem s velkou černobílou fotkou Adolfa Hitlera s malým děvčetem a několika německými generály na titulní straně (stejné foto jako na str. 11/7, přičemž první číslice udává stranu originální německé knihy a druhá stránku v českém vydání knihy).

Jak jsem se dočetl v médiích, měla být nově vydaná kniha reprintem s českými popiskami a opatřená navíc osvětlujícím doslovem. Vydavatetel si jako předlohu vybral druhé vydání, čemuž přizpůsobil i barevné ladění pevné obálky a především je i rok 1939 uveden na jedné z úvodních stran. Pro porovnání obou knih jsem si tedy použil novější (rozšířenější) německé vydání. Formát nové české knihy odpovídá německému originálu, avšak vydavatel snad z úsporných důvodů knihu neopatřil původním přebalem, což je však podle mne škoda, neboť to ubírá na dojmu autentičnosti.

Při prvním otevření na mne udělalo dojem zpracování fotografií, neboť přetisk fotek z knih je vždy komplikovaný kvůli rastru tisku, který se objeví při scanování. Ten se zde podařilo panu Roučkovi velmi dobře potlačit, že na fotkách není příliš patrný. I když je to samozřejmě na úkor ostrosti snímku. Slavnou fotografii trojice řopíků na Soumarském Mostě použitou v knize jsem sehnal i v originále a díky ní jsem mohl porovnat, jak se mění kvalita u originálu, v prvním a druhém přetisku. Oproti německé knize jsou v českém vydání fotky více tmavší, šedější a kontrastnější, což však není na škodu.

Řazení stránek z velké části odpovídá originálu, vypuštěna je pouze strana, kde jsou v originále uvedeny autoři jednotlivých fotografií. Přehozeny jsou i strany 19 a 20, kde se omylem dostaly záběry horských myslivců z Horní Plané do kapitoly o Strážném (Kuschwarda). Na konec knihy je umístěn nový doslov, který pochopitelně v originále není.

Velmi mne však zklamalo zpracování popisků. Záměrem zpracovatele bylo zřejmě doplnit původní nezřídka strohé popisky, nicméně těmito mnohde nevhodnými zásahy snižuje úroveň českého reprintu a mnohde to až hraničí s manipulací s fakty, na kterou je však v jiné souvislosti upozorňováno v doslovu na konci. Je mi jasné, že některé německé popisky nejde přeložit doslova, ale pakliže se má zachovat historická věrnost a má-li kniha nabudit dobovou atmosféru, pak by se měl překladatel držet co nejvíce původních textů a ne si je upravovat dle libosti tak, jak se mu zlíbí. Obecně lze popisky rozdělit do těchto skupin:

A, přeložené přesně dle německého originálu

B, přeložené dle německého originálu a rozšířené nezávadným způsobem

C, přeložené dle německého originálu a doplněné či rozšířené nevhodným způsobem

D, chybně přeložené

Uvedu několik příkladů popisků týkajících se především fotek opevnění, přičemž budu používat následující sled textů:

Strana a umístění v nové knize: německý popisek (doslovný překlad) – popisek v českém reprintu

A) 68 nahoře: In aller Eile wurde hier die Umgebung des Bunkers von den Tschechen zur Verteidugung eingerichtet (Ve všem spěchu bylo zde připraveno okolí bunkru Čechy k obraně) – Okolí bunkru bylo Čechy upraveno k obraně ve značném spěchu

- vzorně přeložený popisek obrázku

B)

12 vpravo dole: Strasse frei! (cesta volná)- Cesta na České Žleby je volná!

- popisek doplněný o lokalizační údaj (na snímku objekt zvláštního zařízení č.6, okres Prachatice)

68 dole: Hier wird ein Bunker vermessen (Probíhá zaměřování jednoho bunkru) – Probíhá vyměřování bunkru v Lenoře

- doplněn údaj o lokalizaci objektu (na snímku řopík 191/2/A-120 v druhém sledu nad Lenorou)

C)

22 nahoře: Typische Strassensperren an der Grenze (typické silniční zátarasy na hranici) – Typické české silniční zátarasy na silnici ke Strážnému

- zde si tedy zpracovatel popisků bez znalosti dané problematiky domyslel, že se jedná o zátaras na cestě do Strážného, ve skutečnosti se však jedná o objekt zvláštního zařízení č. 7a okresu Český Krumlov, který byl vybudován (a dokonce se dochoval!) před celnicí v Kyselově nedaleko Dolní Vltavice, který je od Strážného vzdálen několik desítek kilometrů.

22 dole: Zerstörte Strasse im Moldaugrund (zničená silnice ve vltavském údolí) – Silnice ve vltavském údolí zničená ustupujícími Čechy

- proč by naši vojáci při ústupu ničili silnici? Zde je jednoznačně zachycena polorozebraná improvizovaná uzávěra cesty v linii LO, kterou zřídili naši vojáci v rámci přípravy obrany v době po mobilizaci. Při ústupu neměli čas se zabývat rozbíjením silnice, neboť Záhvozdí bylo obsazováno již 2. října 1938 a na evakuaci zde byl tedy přibližně pouze jeden den…

46 nahoře: Gebirgs-Pionier_Kolonne unterwegs bei Haidmühle (kolona horských ženistů na cestě u Haidmühle) – Kolona zkušených horských ženistů na cestě u Haidmühle

- zde zřejmě překladatel poznal, že se jedná o zkušené ženisty podle toho, že stojí s autem na silnici. V říjnu 1938 neměla Wehrmacht žádnou bojovou zkušenost a velkou část okupačních jednotek na Šumavě tvořili záložáci!

66 vpravo nahoře: Die Bunkerlinie wird erklärt (linie bunkrů se vyjasňuje) – německý civilista upřesňuje linii bunkrů

- jak si můžou být jisti, že se jedná o německého civilistu? Má smysl tam psát takovéto zavádějící věci? Co by se stalo, kdyby to přeložili podle německého originálu?

D)

96 dole: Die Infanterie hat´s leichter (pěchota to má lehčí) – Dělostřelectvo to má s dopravou lehčí

- zde si překladatel popletl význam slova Infanterie, který znamená pěchota a ne dělostřelectvo. Ve vojenské terminologii jsou to však poměrně zcela zásadní pojmy a je to jako plést jablka a hrušky…

Podobně by se dalo ve výběru nevhodně přeložených popisek pokračovat i dále. Nicméně abych jen nehanil, musím poznamenat, že je správně opravená chyba v popisce na str.78 dole, kde byly v originále Kašperské Hory popsány jako České Žleby.

Největší šok na mne však čekal ke konci knihy, na str. 98 dolní obrázek. Zde je umístěna fotografie zachycují řopík s německým obrněným vozidlem a pod níž je umístěn tento popisek: „U bunkru se spojovacím zákopem. Tady mělo padnout tisíce našich.“ Nalistoval jsem si tedy odpovídající stranu v originální německé knize z roku 1939 a jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že v německém originále žádná takováto fotka není. Pro jistotu jsem prohlédl ještě další dva exempláře knihy z roku 39, jestli neexistuje více variant a všude byla na odpovídající straně 102 pouze fotka vojáka na koni. Řopík nikde. Zavolal jsem tedy kolegovi, který vlastní první červené vydání a tam také tato fotka není! Řopík zobrazený na fotografii totiž není ze Šumavy, nýbrž se jedná o objekt X/505/A-140Z v Nových Heřmínovech na Bruntálsku a fotka pochází z knihy „Hitler im befreitem Sudetenland!“ Za jakým účelem sem byla přidána, mi není jasné, nicméně na tento fakt mohl autor českého vydání alespoň upozornit.

Na závěr publikace je zajímavě psaný a dalšími dobovými fotografiemi doplněný doslov, jehož autorem je PhDr. Miroslav Hus ze západočeského muzea v Plzni. Jsou zde objasněny především historické souvislosti a i osud hlavních propagonistů této knihy – vojáků VII. armádního sboru a sudetských Němců, kteří nedopadli příliš dobře. Jen s jedním bych si dovolil nesouhlasit – tvrzení, že v roce 1944 již nežil žádný voják účastnící se obsazování Šumavy je podle mne nesmyslné. Nedávno jsem byl např. v kontaktu s vnukem Hpt. Reichenedera, jednoho z velitelů 100. horského pluku obsazujícího čs. opevnění v úseku Pěkná – Záhvozdí, od kterého jsem se dozvěděl, že jeho dědeček se dožil 94 let a umřel teprve před pár lety.

Uznávám, že jsem knihu studoval díky svému sběratelskému zaměření na oblast Šumavy až příliš pod drobnohledem. Pro běžného čtenáře kniha dává dobrou (i když ne úplnou) představu o německém originálu. Pokud však chcete, aby na vás dýchla skutečně atmosféra říjnových dnů roku 1938 na Šumavě, vyplatí se pár stovek připlatit a pořídit si originál německé knížky. V Německu a především Bavorsku se dá sehnat poměrně dobře. Přidávám na ukázku několik scanů - dělal jsem je kvůli omezení prostoru v malém rozlišení a velké jpg kompresi. v originále jsou fotky pochopitelně lepší.




Vloženo: 5.2.2009
Autor: Jan Lakosil
ropiky.net ©1999-2018