[ Úvod | Články | Databáze | Diskuse | Mapa.opevneni.cz | Ukradené ropíky]
Uživatel: Anonymní [ Přihlásit ]

Vybavení LO v 90. letech – ohlédnutí do (ne)dávné minulosti


Nedávná diskuze nad problémem rychle mizející výbavy z lehkého opevnění mne přivedla k myšlence napsat tento článek. Budu jedině rád, pokud bude námětem k další diskuzi a třeba nápadům, jakým způsobem se zachovat vůči aktuální situaci, případně, co můžeme dělat pro to, abychom pro budoucí generace zachránili co nejvíce historických hodnot.

Jak začít… Při úvahách nad celým problémem jsem nakonec dospěl k překvapivému závěru, že jsem vlastně z dnešního pohledu pamětník. Jelikož mi je 28 let, zní to až téměř neuvěřitelně. S průzkumem LO v reaktivovaných oblastech jsem začal v roce 1996 a během následujících šesti let se mi podařilo projít drtivou většinu reaktivovaných řopíků na čáře Umíř – Bratislava. Nutno podotknout, že díky absenci jakýchkoliv archivních podkladů, knižních zdrojů, internetu atd. k problematice reaktivovaného opevnění jsem v té době zcela nechápal, proč jsou někde řopíky prázdné, někde kompletně vybavené, některé s PAO, někde s týlovým záhozem, některé s předválečnými lafetami apod. Netušil jsem tehdy ani, jak vypadá závěs na lehký kulomet, periskop Srb a Štys s měnitelným zvětšením jsem považoval za poválečný bazmek a úchyt těžkého kulometu vz. 37 jsem zahodil do pole u Trávního Dvora, protože jsem ho považoval za součástku ze zemědělského stroje… S odstupem 13 let se na tyto začátky dívám jako na dobu pravěkou, nicméně aniž jsem si to uvědomoval, měl jsem možnost vidět některé řopíky v podobě, v jaké je už nikdo nikdy neuvidí. Ještě lépe na tom byli starší kolegové z KHV Brno, kteří s průzkumem LO na jihu započali již v 80. letech a pevnůstky nacházeli ještě včetně ženijního nářadí, petrolejek apod.

Díky odtajnění archivních materiálů z poválečných fondů VŽV, které proběhlo před několika lety, a spolupráci s kolegou Martinem Dubánkem jsem měl možnost konfrontovat moje dosavadní poznatky a postřehy s archivními dokumenty a výsledky posléze publikovat na internetu nebo v literatuře, která snad je již dostatečnou pomůckou pro současné badatele a zájemce o opevnění a kterou jsem v druhé polovině 90. let citelně postrádal. Následující řádky budu však smeřovat někam jinam – pokusím se nastínit stav opevnění v druhé polovině 90. let v jednotlivých reaktivačních oblastech. Proč právě v 90. letech? Obecné souvislosti s vybavováním řopíků byly již popsány a většina statí pak končí konstatováním, že armáda stáhla vybavení po roce 1989 do skladů a pevnůstky ponechala svému osudu. Ne všude tomu tak bylo a určitou část vybavení armáda nechávala v objektech i po provedené deaktivaci. Počet a druh zanechaného vybavení se lišil podle jednotlivých úseků a není bez zajímavosti si toto přiblížit.


Úsek Louny – Rabštejn (1999-2002)

Reaktivačně ošizený úsek. Vybrané objekty měly osazeny kromě mříží i pancéřové dveře R-444a/n, torza lafet UL-1 nebo čelní desky ve vybraných objektech, výjimečně poválečné ventilátory s lapači a periskopové závěsy


Úsek Umíř – Holýšov (1997-2002)

Umístění linie ve vnitrozemí ve snadno dostupných oblastech mělo za následek relativně rychlé vyprázdnění objektů již v 90. letech. Poválečná klasika v podobě R-444a/n a mříží již v mnoha objektech chyběla. Celkem standartně osazeny všude lapače zplodin, dochovány nástavce pro opravu periskopických trubic. Ve střílnách čelní desky lafet UL-1, lafety samotné v odlehlejších oblastech v okolí Jivjan a Holýšova. Časté pozůstatky strakonických lafet (rámové držáky, příp. drobné součástky) v rozsahu celého pásma, především v lesních masivech, kde nebyly objekty přezbrojeny. Ventilátory a periskopické závěsy v odlehlejších oblastech. Odpadové lavice v okolí Štipoklas, odpadové koše velmi často. Samotné periskopy nebo uzávěry střílen v objektech v této době již nebyly.Udržovací nátěr černý.


Úsek Annín – Záhvozdí (1996-2001)

V letech 1994-2001 všechny objekty standardně vybaveny mřížemi (poválečné R-238) a pancéřovými dveřmi R-444a/n, protitlakové dveře obou typů, lapače zplodin a ventilátory (zpravidla bez klik), závěsy periskopů (zpravidla bez madel) u objektů vybavených v roce 1953 plnou bojovou výbavou. V úseku Kubova Huť – Záhvozdí dochovány ve velkém počtu odpadové lavice a vyvažovače strakonických lafet. V menším počtu dochovány periskopy typu Optikotechna a Srb a Štys (měnitelné zvětšení) v úseku Lenora – Pěkná. Lafety UL-1 dochovány v ojedinělých objektech (Lenora, Kubova Huť) , dále pak uzávěra Tuškov, zbylé střílny pouze s čelními deskami. Příslušenství v bednách a uzávěry střílen se prakticky nevyskytovaly. Zbytky strakonických lafet (rámové držáky) v uzávěře Lipka a Záhvozdí. Německá zákopová kamna ojedinělě v úseku Zátoň – Kubova Huť a v okolí Dobré. Udržovací nátěry khaki.


Úsek Veselí – Křenov (1999-2001)

Zahrnuje pouze dva stavební úseky 196 a 197 s několika desítkami řopíků. Z hlediska reaktivace se jedná o velmi zajímavý úsek díky kombinaci poválečných úprav, stavební nedokončenosti, poválečným postřelovacím zkouškám a umístění ve VVP Boletice. V letech roce 1999-2001 byly ve všech objektech standartně oboje dveře, poválečné lapače zplodin, poválečné ventilátory (často s klikou), poválečné závěsy periskopů (často s madly), lafety UL-1 nebo jejich čelní desky (příslušenství UL-1 v bedně zcela ojedinělě) a zřídka závěsy na LK vz. 26 (cca. 10 ks) a uzávěry střílen (poválečné). Udržovací nátěry khaki nebo světle šedá barva.


Úsek Nový Vojířov – Kadolec (1996-2001)

Zpravidla dochovány poválečné dveře a mříže, lapače zplodin a odpadové koše, méně často pak periskopické závěsy. Ve střílnách pouze čelní desky UL-1 nebo rámové držáky strakonických lafet. Výjimečně drobné díly strakonic – závaží apod.


Úsek Kadolec – Břeclav (1996-2001)

Po stránce vybavení nejvíce zachovalá oblast. Všechny objekty zpravidla osazeny mřížemi a pancéřovými dveřmi R-444a/n nebo adapt. R-239 a R-444. Lapače zplodin, ventilátory, periskopické závěsy ve prakticky ve všech objektech vyjma řopíků nezahrnutých do plánu plné výbavy (některé objekty v úseku Kadolec – Znojmo). Ventilátory zpravidla bez klik (kliky dochovány nejvíce v oblasti Znojmo – Mikulov, stejně jako madla periskopů). Lafety UL-1 dochovány v celém pásmu, čelní desky pouze výjimečně (znojemská příčka, Mikulovsko apod). Příslušenství UL-1 v bedně, ženijní nářadí a německé konve Trinkwasser pouze ojedinělě v okolí Šatova a Břeclavi. Strakonické lafety (torza) v celém úseku 2. obranného postavení Pohořelice – Bohutice. Brněnské lafety bez příslušenství v úseku Vratěnín – Rancířov, Pohansko – Lány a Vranovsko. Periskopy Optikotechna v desítkách kusů nejvíce v oblasti Šatov – Jevišovka, dále na východ ojediněle. Uzávěry střílen a odpadové koše relativně hojně v celém pásmu opevnění. Odpadové lavice pouze v okolí Šatova, Vrbovce a Břeclavi. Drobné součásti jako petrolejky, kanystry, vědra pouze ojediněle v zapomenutých nebo zatopených objektech. Udržovací nátěr khaki.


Úsek Sekule – Devín (1998-2001)

Z velké části objekty zcela vyprázdněné bez dveří a dalšího vybavení, některé objekty v pásmu nebyly ani reaktivovány. Poválečné dveře, mříže, ventilátory, periskopiceké závěsy především v úseku LI, v menším počtu pak i v některých objektech na HOP. Lapače zplodin a odpadové koše se dochovaly relativně často v celé šíři pásma. Lafety UL-1 především v podobě čelních desek v úseku LI a LII, kompletní lafety pouze v několika objektech 2. sledu LII. Strakonické a brněnské lafety především v úseku LII – převážně kompletní kusy včetně příslušenství, ojedinělé kusy nebo torza i na zbývajících úsecích vyjma LIV. Uzávěry střílen menší počet v druhém sledu LII a LVI. Část vybavení v úseku LV vyházena před objekty (periskopy Optikotechna, strakonice atd). Periskopy samotné pouze ojediněle v LII – poválečné YAL s měnitelným zvětšením. Udržovací nátěr šedý.


Podle mého pozorování se stav vybavení LO v objektech do roku 2000 příliš neměnil. S postupným zveřejňováním informací na internetu, v literatuře a umístění v turistických mapách pak v následujících letech postupně začaly mizet historicky cenné artefakty a trend pokračoval zrychlujícím se tempem. Nicméně největší likvidační vlna přišla po vstupu ČR do Schengenu a uvolnění hranic, kdy v kombinaci s vysokými výkupními cenami železného šrotu se staly řopíky dobrými zdroji přivýdělku. Při troše námahy se dalo v jednom objektu na JM vytěžit cca. 250 kg železa… Vyprázdnění celých linií na jižní Moravě nebo jinde nelze jednoznačně přičítat na vrub bunkrologům, nýbrž místním podnikavcům. Je více než jisté, že tento negativní trend bude pokračovat i nadále v budoucnosti a během 5-10 let budou reaktivované LO vyprázdněné na úroveň současného stavu LO na severu.

Co je však zajímavé, tento trend mizející výbavy prakticky zcela minul objekty poválečného opevnění. Moniturujeme průběžně zhruba stovku palebných objektů v okrese Prachatice a za šest let zmizely pouze tři lafety a zbylé jsou dochovány v nezměněném kompletním stavu. O těchto objektech neví zpravidla ani místní obyvatelé, natož bunkrologové, takže jejich skryté umístění je výborné opatření proti hromadnému vykrádání. Řopíky však utajit nelze.

Nyní si tedy položme otázku – co s tím? Máme nějaké možnosti na záchranu a pokud ano, má tato smysl? Určitě je nutnost zachránit všechny možné druhy součástí výbavy (všechny typy dveří, mříží, periskopů atd), i když některé unikátní díly výbavy už nenávratně skončily ve šrotu a další tam poputují, pokud včas neprovedeme odpovídající opatření. I když současně musím dodat, že se kochám, i když vlezu dovnitř prázdného reaktivovaného řopíku. Veškeré vybavení zanechá v objektech určité stopy a stačí trocha fantazie a člověk se může rázem ocitnout o 40 let zpátky…




Vloženo: 24.9.2009
Autor: Jan Lakosil
ropiky.net ©1999-2018