[ Úvod | Články | Databáze | Diskuse | Mapa.opevneni.cz | Ukradené ropíky]
Uživatel: Anonymní [ Přihlásit ]

Kam dál?


Pokud pravidelně nesledujete nové přírůstky v databázi LO, asi jste nezaregistrovali, že se v minulých týdnech podařilo evidenčně zkompletovat pravděpodobně veškeré LO budované v letech 1936 – 1938. Doposud pro nás představovalo velký problém Slovensko, ke kterému nám chyběly potřebné archivní dokumenty. Spolu s téměř dokonalou likvidační činností Maďarů v letech 1938 – 1944 jsme nebyli schopni u některých úseků ani zjistit, kde vlastně stály.

S kolegy z KHV Brno jsme od roku 2000 prováděli každý rok na jaře několikadenní průzkumné akce, často jsme hledali naslepo a pokud jsme našli objekt LO či jeho zbytek, nebyli jsme schopni přiřadit mu správné číslo nebo dokonce začlenit ho do správného úseku. Část potřebných archivních dokumentů k VI. sboru se před lety podařilo objevit, ale se VII. sborem jsme stále tápali. Postupně se do průzkumu zapojovali kolegové ze Slovenska (Milo Gona, Pavol Frolo, Stano Mazák, Luboš Lorenz, Vladimír Držík, Henrich Ťažký a Jan Voral), začali postupně systematicky dohledávat pozůstatky, což pod koordinací Stano Mazáka a spolu s dalšími objevy map v pražském VHA ve fondech ŘOP posunulo poznání slovenského LO výrazně kupředu. Následným systematickým i náhodným prozkoumáváním dokumentů ve VHA Praha se podařilo objevit potřebné podklady ke všem slovenským úsekům. Při archivní rekonstrukci slovenských linií LO pomohli především kolegové Tomáš Fic, Pavel Holzknecht, Stano Mazák a Vladimír Sýkora, za což jim patří velký dík. Proč byla kompletace Slovenska tak důležitá? Nyní máme díky databázovému zpracování podrobný přehled o počtech vybudovaných objektů, známe kompletní typologii a jsme schopni s určitou přesností definovat polohu jakéhokoliv vybudovaného objektu v systému čs. lehkého opevnění. Samozřejmě, že chybičky a nepřesnosti se najdou, ale v podstatě je o průběhu linie jasno a terénní, ověřovací průzkum může být zejména v lesních partiích docela úspěšný. Na základě spolupráce se Stanem Mazákem byla na našem serveru zprovozněna mapa využívající zobrazení polohy objektu v 3D mapě aplikace Google Earth.

Protože je možno LO na území ČR považovat za téměř uzavřené, zůstává Slovensko poslední oblastí, kde je možno objevit doposud nenalezený objekt, resp. jeho zbytek. V současnosti je totiž i možno konstatovat, že pravděpodobnost nálezu zachovaného doposud neznámého objektu je velmi velmi mizivá. V googlové mapě jsou graficky rozlišeny dochované, zničené i zahlazené objekty, stejně tak i předpokládané pozice odhadnuté na základě archivních podkladů, které je v případě Slovenska potřeba v budoucnu ověřit terénním průzkumem.

V případě ČR je situace s kompletností průzkumu poněkud jasnější. „Zaměřovači“ (Vláďa Sýkora, Tomáš Fic, Miloš Doležal, Zdeněk Hanáček, Honza Horáček, Tomáš Kamenský, Martin Stupka a více než 70 dalších) odvedli velký kus práce a čitelných lokalit, které nejsou zaměřeny osobní přítomností, je vskutku minimum. Sice už není možno objevit zachovaný neznámý objekt, ale předmětem podrobnějšího bádání a dalšího průzkumu by mohly být ve větší míře započaté objekty, tedy výkopy a především jistě všem dobře známé skořápky. Ne všechny objevitelné již byly objeveny a řada jich čeká na své zdokumentování a zaměření. Příkladem takovéhoto objevu může být např. objekt 194/18, jehož krásně dochovanou skořápku jsme objevili až letos v létě.

Z hlediska potřeby dokumentace současného stavu, bychom rádi poprosili terénní průzkumníky, aby i nadále prováděli zaměřování objektů přístroji GPS, zvláště v případě, že je u objektu pouze jedna souřadnice. Nikdy není možno vyloučit chybu, zejména v případě objektů zarostlých v hustém podrostu, kdy lokalitu nelze dodatečně ověřit a zkontrolovat pomocí různých ortofotomap.

Mezi neméně důležité úkoly do budoucna patří i fotodokumentace současného stavu. Stále jsme svědky toho, že dochází každý rok k ničení objektů či jejich zbytků, a v době digitálních fotoaparátů už není problém vyfotit každý objekt. V databázi na kartách nkterých objektů stále chybí fotky současného stavu, pokud máte tedy chuť se zapojit do této činnosti, zaměřte se především na objekty bez fotek. Velký kus práce odvedli v tomto oboru pánové Libor Martinů, Pavel Jonáš, Luboš Melichar a dalších vice než 200 fotografů.

Nedílnou součástí LO je i problematika vnitřní výbavy a výzbroje. Zde je možno konstatovat, že se již podařilo z velké části objasnit vše podstatné, avšak stále zůstává řada bílých míst, které je potřeba zaplnit. Mezi dosud nevyjasněné záhady patří např. přiřazení známých typů vchodových dveří R-239 jednotlivým výrobcům. Podobně se stále nepodařilo objevit některé sériově vyráběné díly, jejichž podobu známe pouze z archivní výkresové dokumentace. Je to s podivem, ale zatím mi není známa např. žádná kompletní konzola podpěrného stolku pro LK, tápeme stále s ventilátory vyráběnými před válkou pro LO na území ČR, nedochoval se jediný lapač zplodin určený pro III. sbor, nenašla se zatím žádná královopolská lafeta ani vodotěsný uzávěr do střílny, … V tomto řopíkovém oboru nás tedy čeká ještě spousta práce, bohužel však s nejistým koncem. Navíc se o tuto specifickou problematiku zajímá minimum lidí, takže to bude i běh na dlouhou trať.

Letos se po mnoha a mnoha letech podařilo konečně vydat Velkou knihu o malých bunkrech. Možná bylo nakonec dobře, že se vydala až nyní, protože jsme mohli informací v ní obsažené zaktualizovat tak, že se za ně nemusíme stydět, i když ne vše se podařilo úplně dokonale. Když jsme s Vláďou Sýkorou v lednu 2011 připravovali tabulky pro kapitolu o statistikách LO, netušili jsme, že dva měsíce po vydání budeme mít k dispozici kompletní typologii Slovenska, která je v knize zastoupena řádkem „neznámý“. Vydání Velké knihy navíc tak nějak symbolicky završilo mnohaleté bádání, na kterém se podílela celá řada kolegů aktivně se podílejících i na www.ropiky.net. Těší mne to o to více, že podobná velká kniha o TO zatím nevyšla, ačkoliv zaměřování a dokumentování těžkých objektů bylo dokončeno podstatně dříve než u nás. Navíc v posledních několika letech vyšlo o LO nepoměrně více knih jak o TO, takže je zřejmé, že řopíky se stále těší velkému zájmu. V přípravě je i řada dalších knih, takže je na co se těšit.

V diskuzi stále narážíme na problém historicky správného označování objektů LO. Bunkrologická obec se v tomto rozdělila do několika skupin, jedni se drží zuby nehty zažitého vzorového označení, druhá skupina se snaží na základě archivní poznatků prosadit historicky správné označování a zbytek si klepe na čelo. V případě LO není jen problém v samotném označení objektu, ale používáme často i další nevhodné pojmy. Typickým příkladem jsou třeba pancéřové dveře, které tak ŘOP nikdy neoznačovalo a správné označení bylo „vchodové dveře“. I v tomto oboru by bylo dobré si ujasnit správné pojmy. Na tomto místě však musím poznamenat, že převzetí historicky nesprávných termínů jsem se také neubránil a musím se je postupně snažit odnaučit.

Pokud to shrnu, za deset let udělaly tyto řopíkové stránky velký pokrok a staly se hlavním informačním zdrojem o lehkém opevnění. To byla také naše představa, s kterou jsme se s Tomášem Kamenským pustili do budování webu ještě v dobách internetového středověku. Možnosti využití databázových technologií pro evidenci LO pak přinesly budování webu zcela nový rozměr a umožnily vytvoření databáze, kterou by v knižní podobě nikdy nebylo možno sestavit. Na naplnění dat do databáze bychom však sami nestačili a podařilo se to jen díky zapojené celé řady kolegů, pro které se staly řopíky volnočasovou náplní.

Za to patří všem velký dík.


Vloženo: 18.8.2011
Autor: Jan Lakosil
ropiky.net ©1999-2018