Seznam objektů úseku J2 Raspenava (Oldřichov)

Petr Šenkyřík (21.1.2024)

Objekty č. 56, 57, 58, 59, 239 a 240, původně schválené v úseku J1, byly převedeny zadávacím výnosem ŘOP č.j. 22.022 Taj.hl.št. ŘOP/1938 z 3.8.1938 pod úsek J2, jelikož je měla stavět stejná firma. K samotnému zadání ale nedošlo, jelikož stavební firma Krušina odmítla povolené maximální náklady na stavbu, po jednání s firmou bylo nově zadáno od ŘOP výnosem č.j. 27.313 Taj.hl.št. ŘOP/1938 dne 9.9.1938 a znovu potvrzené ještě výnosem č.j. 31.561 Taj.hl.št. ŘOP/1938 dne 29.9.1938. II. sborem bylo zadáno dne 19.9.1938 výnosem č.j. 55.538 Taj. Žen. II. sbor /1938

Vladimír Sýkora (22.9.2023)

Zrušené započaté objekty 34 a 35 jsou pod id 1153823886 resp. 1695254400.

Ivo Vondrovský (25.2.2011)

Dne 14.9.37 bylo zadáno 58 obj., později zvýšeno na 61, ale do zimy vybetonováno jen 5. Dne 15.4.38 bylo z původního zadání ponecháno pouze 32 obj. (včetně již hotových, ale některé nepostavené byly rozděleny, proto počet stoupl na 36) a nově bylo zadáno dalších 54 jako účetní celek J-2/a. Počet tedy byl 36 + 54 = 90. Předpokládám, že během výstavby došlo k mnoha změnám, pro které jsem nenašel doklady, ale nejlepší přehled by měl mít měl VSD, který v hlášení k 15.9.38 uvedl počet 75 obj.

L. + J. Stejskalové ve zmíněné publikaci uvádějí celkový počet 80.

Zdeněk Hanáček (30.10.2008)

Podřízení jednotek čs. armády v úseku za mobilizace (k 30. 9. 1938):

- I. armáda (SV Kutná Hora), arm. gen. Sergěj Vojcechovský

- II. sbor (SV Mladá Boleslav), div. gen. Josef Váňa

- 17. divise (SV Rychnov u Jablonce nad Nisou), brig. gen. Václav Alexandr Šidlík

- Pěší pluk 44 (SV Liberec), plk. pěch. Otakar Zicha

Zdeněk Hanáček (23.10.2007)

Výstavba úseku postupovala dle stanovených priorit zajištění terénu.

V listopadu 1937 bylo vybetonováno prvních 5 objektů uzavírajících silnici k Oldřichovskému sedlu.

V dubnu 1938 byl postaven pouze 1 důležitý objekt druhého sledu u zmíněné silnice (tento objekt měl s velkou pravděpodobností jako první v ČSR osazenu speciální střílnu!).

V květnu 1938 byla linie protažena dále na východ (dvěma sledy), kde překračovala železniční trať Raspenava - Liberec a zatím dvakrát přetínala Viničnou cestu.

V červnu 1938 byla linie rozšířena jak dále na východ, kde končila u Viničné cesty (6 LO), tak i na západ (5 LO) od důležité silnice. Betonáž byla nyní zahájena i na západním křídle úseku nedaleko Kančího vrchu (5 LO).

V červenci 1938 pokračovala výstavba v obou sledech dále na východ po strmých úbočích Oldřichovského Špičáku.

Do konce srpna 1938 se podařilo dobetonovat kompletní 1. sled v okolí Skalního hradu a Lysých skal.

Na počátku září 1938 musela firma přemístit své výrobní kapacity na nejvíce náročný úsek pro výstavbu, na strmý sráz Poledníku, kde však stačila zahájit jen některé výkopové práce a ještě na plošině nedaleko Poledníku provedla 1 výkop plus betonáž 5 objektů patřících takticky do úseku J1. (viz poznámka u úseku J1)

Zdeněk Hanáček (23.10.2007)

Ve strmém svahu mezi Poledníkem a Viničnou cestou měly být vybetonovány 3 dvojice jednostranných objektů (4xD, 2xE). Ovšem z terénního průzkumu vyplývá, že byly vždy výrazným způsobem započaty výkopy jen první z této dvojice a druhý buď vůbec nebyl nalezen, nebo jen s náznakem započatých prací.

Proto se domnívám, že s největší pravděpodobností se stavební firma snažila (z nařízení VSD?), co nejdříve vytvořit alespoň základní palebenou přehradu, která by pokryla celý svah Poledníku (46, 48, 49, 51b, 52). Teprve později by dostavěla zbývající objekty (45, 47, 50, 51a).