Josef Frančík (2.3.2013 23:29)
Tak Vám s pozdravením ohlašuji další díl na I-dnes.
Viz odkaz =
http://technet.idnes.cz/mobilizace-1938-ceskoslovenske-opevneni-dyq-/vojenstvi.aspx?c=A130226_122717_vojenstvi_kuz
J.H.F.
Tomáš Svoboda (31.1.2013 20:42)
Dušane, myslím, že nekřivdíš. Jeho článek a jistě celá série bude v duchu jeho knihy "československé pevnosti". Já mu nic neupírám, ale kdyby si přečetl něco od amatérů, nemusel by se ztrapňovat. Obrázky si ale dělá hezký, co naplat, když to zazdí svými dedukcemi. Tak mu aspoň pochvalme tu snahu, no..
Dušan ŽATECKÝ (30.1.2013 17:45)
Pro Jiřího Macouna nebyl problém objevit „slabinu“ opevněného pásu. Nepochopil totiž základní princip použitý v čs. opevnění (aspoň ne zcela) – a to vzájemné krytí palbou. Proč si to myslím? Ani na iDnesu, ani ve své knize nedokázal jasně a jednoznačně definovat CO to vzájemné krytí palbou je.
Na iDnesu, v kapitolce „Palte na sousedy“ uvádí:
„Vzhledem k umístění hlavních zbraní u většiny pěchotních srubů do bočních kasemat a malému palebnému vějíři protitankových kanónů i těžkých kulometů (pouhých 45°), byla nejslabším článkem blízká obrana objektů. Srub byl proto vždy opatřen obvodovou překážkou“.
Vypadá to, jako by dle Macouna palba v plné šířce palebného vějíře končila v polovině vzdálenosti k sousednímu srubu. Tak to ukazují i nákresy v jeho knížce, kde se přední a zadní okraj vějíře jaksi vytratí a do prostoru před a za sousední objekt už nedorazí. Že to tak skutečně myslí nepřímo dokazuje i to, že v diskusi za svým článkem na čtenářovu výtku - že vidí vše příliš pesimisticky - Macoun mj. říká:
„Nepochybně máte pravdu v tom, že kdyby se útočníci snažili prorazit do vnitrozemí mezi jednotlivými sruby, projevila by se plně výhoda bočních paleb. Zkušenost z 2.sv.v. ale ukazuje, že pevnostní objekty vcelku úspěšně dobývaly nepočetné oddíly dobře vycvičených úderníků …“
Z toho co Macoun uvádí běžný čtenář ještě zjistí, že přímo na sousední objekt je možné dostřelit a takto jej krýt.
Jenže krytí palbou znamená, že hlavní zbraně postřelují už předpolí sousedního srubu, tedy prostor před jeho obvodovou překážkou. Taktéž obvodovou překážku a prostor uvnitř ní (situace v lese je odlišná, tu teď neřešme, ani Macoun se jí nezabývá). Pod razantní palbou jsou tedy nejen útočníci postupující „mezi sruby“, ale i ti co postupují čelně přímo na srub (Macounovi úderníci?).
Takže i nadále , v době kdy vyšly metráky literatury o čs. opevnění, mají tisíce „zasvěcených laiků“ (nemyslím v žádném případě zle, prostě ti co už něco slyšeli a četli) zcela mlhavé a matoucí představy o jednom ze základních kamenů čs. opevnění – O JEHO PALEBNÉM SYSTÉMU.
Pokud Jiřímu Macounovi křivdím tak se omlouvám. Ať už to tak myslel nebo ne, pravdou zůstává že naprostá většina čtenářů si po přečtení jeho textů odnáší pokřivený obraz čs. opevnění.
Jan Lakosil (29.1.2013 22:12)
Jsem zvědavý, jaké moudrosti vymyslí autor příští měsíc k tématu LO. Těžké opevnění plnilo v roce 1938 pouze roli finančně nákladného strašáka, proti kterému si Němci rozhodně netroufali útočit a tak nemá ani smysl spekulovat o tom, zda by odolalo či neodolalo. Jednotlivé sruby by po průlomu linií LO a zhroucení čs. obrany Němci nejspíše dobývali z týlu za využití dělostřelectva.
Josef Frančík (29.1.2013 14:38)
S pozdravem upozorňuji na článek viz odkaz -
http://technet.idnes.cz/ceskoslovenska-mobilizace-roku-1938-d5v-/vojenstvi.aspx?c=A130128_150314_vojenstvi_mla
Dle tam uvedeného sdělení se bude jednat o seriál článků k výročí Čs. mobilizace v r. 1938.
Obrázky - počítačově zpracovány i barevně, dle mne hezky.
J.H.F.
|