[ Úvod | Články | Databáze | Diskuse | Mapa.opevneni.cz | Ukradené ropíky]
Uživatel: Anonymní [ Přihlásit ]

Popis úseku C2 Sedloňov


Stavební úsek C2 (X) začínal na východě při kótě Jelenka, zvané v archivních materiálech dobovým jménem Lotzen, odkud měl pokračovat po hřebeni do prostoru Velké Deštné (1115 m n.m.). Vzhledem k tomu, že se zde hřeben Orlických hor stáčí ke státní hranici, bylo nutné linii odklonit a uzavřít údolí říčky Bělé poněkud více ve vnitrozemí. Obranné postavení sestupuje po jejím západním svahu a z uvedeného údolí stoupá k severozápadu po hřebeni Kamenného vrchu (1035 m n.m.) na Sedloňovský vrch (1050 m n.m.), kde navazoval na úsek D1a.

Výstavba 58 pevnůstek (v jiných pramenech se hovoří i o 66) byla za částku 2 809 694,20 Kč zadána firmě Golschmidt a Hartmann z Náchoda, která v té době budovala lehké opevnění v úseku E2. Ve funkci velitele VSD se v literatuře objevuje několik osob: v roce 1937 se zde objevuje por. J. Soukup, později jsou zmiňováni mjr. pěch Josef Loskot a por. Antonín Horák.

Stavba byla započata betonáží objektů prvního sledu v úseolí Bělé, kde se do konce roku podařilo vybetonovat první trojici objektů. Během května a června následujícího roku přibylo šest objektů ve druhém sledu a do násilného přerušení prací se podařilo dokončit betonáž dalších 47 pevnůstek. Vzhledem k tomu, že staveniště byla rozeseta po hustě zalesněných srázech hor, muselo samotné betonáži pevnůstek předcházet budování přístupových komunikací - takzvaných "bunkrovek". Na západním křídle - vzhledem k uzávěře v údolí Bělé, byla vybudována cesta od Národního domu v Deštném přes Sedloňovský kříž na Sedloňovský vrch. Na opačné straně pak technicky velice zajímavá a dnes málo používaná cesta na Velkou Deštnou, klikatící se v širokých serpentinách, krytá od strany nepřítele táhlým hřbetem.

Průběh výstavby a zadání úseku je v pramenech poměrně nepřehledný. Na počátku roku 1938 totiž v tomto prostoru došlo k zadání dalšího úseku lehkého opevnění, tentokrát však nikoliv v rámci II. sboru, ale v rámci ŽSV VIII., nebo spíše jeho nástupce náchodského ŽSV V. Tento úsek měl být tvořen lehkými objekty vloženými do linie srubů TO, jejichž výstavba se zde však paradoxně plánovala až v letech 1939-41. Dnes není známa firma, která byla pro tuto výstavbu vabrána, ale je nanejvýš pravděpodobné, že jí byl právě podnik Golschmidt a Hartmann budující úsek C2 a zde je možná pramen nejsností, neboť mohly být oba úseky zaměňovány - z toho důvodu se objevuje označení úseku i jako X, které může příslušet vloženému (anebo se takto označovaly souhrnně úseky oba) a proto se objevuje i nezvykle velké množství jmen ve funkci velitelů stavebního dozoru, přičemž z nejasných zmínek v literatuře bych k vloženému úseku řadil por. Antonína Horáka.

Celý úsek C v délce asi 18 km měl původně obsazovat II. prapor 4. pěšího pluku, později byla obrana podúseku C2 svěřena II. praporu 4. pěšího pluku.

Typologie objektů západního křídla je poměrně jednotvárná, neboť takřka ve všech případech se jedná o modifikace typu A, ponejvíce A-140 nebo A-160, jen vyjímečně v zesíleném nebo šikmém provedení. Jednosledová linie sleduje bývalou bunkrovku - dnes zeleně značenou turistickou cestu, od Sedloňovského vrchu přes křižovatku u Sedloňova kříže, kde je umístěna opravdu "vydařená" tabule s informacemi o našem opevnění. Objekty vesměs vykazují známky nedokončenosti - zejména nejsou provedeny zemní úpravy, takže práh dveří jednotluivých pevnůstek je mnohdy i víc jak půldruhého metru vysoko. Na druhou stranu si zde lze prohlédnout vnější vyústění trubky pro odvodnění vstupní chodbičky, která bývá označována i jako dolní kabelový vstup. Zajímavý je rovněž fakt, že omítky týlových stěn jsou "poválečného" typu (není provedeno jen zatření prázdných hnízd v betonu, ale stěny jsou pokryty hrubou a nerovnou cementovou omítkou). Ačkoliv se zde ve druhé polovině čtyřicátých let určité konzervační a dokončovací práce prováděly, tato omítka pravděpodobně pochází již z doby výstavby.

Pravděpodobně nejzajímavější částí je západní křídlo uzávěry údolí Bělé. První sled zde sestupuje z hřebenu do údolí a je kryta z týlu pěticí objektů druhého sledu. Do celku je navíc zakomponována i jedna ze dvou šestatřicítek v oblasti, stojící velmi blízko čelní stěny zesíleného objektu typu A-140. Na opačné straně údolí je řada šikmých a lomených objektů a také jedno poněkud nelogicky situované déčko, vykrývající proluku mezi objekty typu A a střílející do kopce. Linie končí asi 800 metrů severně od kóty Velká Deštná, kde se nachází několik dalších základových skořápek a výkopů. Poslední osamocený řopík typu A-140 pak stojí jižně od vrcholu. Odtud až po kótu Jelenka zůstala na podzim 1938 asi dva kilometry široká neopevněná mezera, která byla jen provizorně zesílena polními kulometnými stanovišti.

Většina řopíků nemá dokončené zemní úpravy, ale i ty, které jsou viditelně opuštěny v září 1938 ještě neodbedněné mají vnější stěny opatřeny silnou vrstvou hrubé omítky, která pochází z dob údržbářských a konzervačních prací ve druhé polovině čtyřicátých let. Ze stejného období pochází i mříže, které se ve většině objektů dochovaly. Stejně jako v dalších orlickohorských řopících zde nejsou napsány vojenská evidenční čísla.

Zdroje a literatura:

  1. ARON Lubomír a kol.: Československé opevnění 1395-1938, Náchod 1990.
  2. HOLUB Ota, KAPLAN Václav: Opevnění 1935-1938 - Náchodsko, Náchod 1986.
  3. Kolektiv autorů: Československé opevnění z let 1935-38 na Náchodsku, Náchod 2000.
  4. RÁBOŇ Martin, SVOBODA Tomáš a kol.: Československá zeď, Dvůr Králové nad Labem, 1993.
  5. ŠKODA Jan, VONDROVSKÝ Ivo a kol.: lodata.dbf (přehled LO u II. sboru), nepublikováno.

Vloženo: 2.2.2004
Autor: Tomáš Kamenský
ropiky.net ©1999-2018